Batole se batolí

...nebo naopak couvnout nazpátek. Ale teď objevilo kouzlo plazení a jeho akční rádius se tak podstatně zvětšil.

Někdy v 70. letech minulého století byla mezi rodiči i odborníky velice populární kniha Výchova kojence v rodině. „Výchova“ ovšem podle autorů knihy spočívala především v cílené podpoře a pravidelné stimulaci motorického vývoje dítěte; rodiče pohybový rozvoj svého dítěte stále jakoby „postrkovali“ dopředu. Dnes dětští neurologové jakékoli pokusy o urychlení motorického vývoje dětí kategoricky zapovídají a dobře vědí proč. Ve chvíli, kdy je svalový a kosterní systém na nějaký pohyb zralý, začne ho dítě provádět, do té doby je naopak velmi zatěžující do takového pohybu dítě nutit.
Zdravé dítě nemusíme pohybové dovednosti na rozdíl od vývoje řeči nebo sociálních dovedností cíleně učit. Přehnané zaměření na motorický vývoj mu naopak může uškodit.

Jak tedy správně podporovat pohybový vývoj dítěte v tomto věku? Především umožněním vhodných a věku přiměřených aktivit. Několik tipů co ano a co ne:

• Jakmile se dítě začíná pohybově osamostatňovat, dávejme ho na zem.
• Zprvu na deku, až mu bude i ta malá, stačí tepláčky a protiskluzové ponožky. Botičky se doporučují až u dětí, které si začínají stoupat.
• Postupně rozšiřujme dítěti prostor v bytě, otvírejme mu jednotlivé místnosti.
• Nedávejme batole do poloh, do nichž se ještě samo nedostane. Tedy neposazujme ho příliš často, dokud se samo neumí posadit. Nestavme ho na nohy, pokud si samo nestoupá. U dítěte, které se ještě neumí pustit opory, nedoporučuji ani dlouhodobé vodění za ruce.
• Motivujme průzkumné výpravy dítěte odkrýváním zajímavých zákoutí, vyndejme v kuchyni vařečky a poklice, v koupelně kyblík a kartáč.
• Oblíbená je hra na schovávanou. Dítě je v kuchyni, já na ně zavolám z obýváku a počkám, až za mnou přileze. Samozřejmostí je pak velké jásání: „A tady jsi!“
• Povzbuzujme dítě v jeho pokusech, říkejme mu, že je báječné a šikovné, a ne že se bojíme, že spade a natluče si.
• Nabízejme batoleti hračky a činnosti, které rozvíjejí jemnou motoriku rukou, choďme na písek, sbírejme kaštany a kamínky, trhejme kytičky.

Kolem devátého měsíce obvykle vrcholí období ty podáš – já zahodím. Dítě jednak objevilo kouzlo ovládání rodičů (já dudlík zahodím, máma zabrzdí kočár a podá mi ho zpátky), především však ovládlo jemné svaly dlaně tak, že je schopno předmět úmyslně pustit. To je ve vývoji jemné motoriky důležitá dovednost a dítě ji potřebuje trénovat.

Hanička třikrát za sebou zahodí hrneček na zem, maminka ji okřikuje a pak i plácne přes ruku se slovy: „Nebudu ti to pořád podávat.“ Hanička se rozpláče a dostane ještě jednu.

Kristián při jídle zahazuje pro změnu lžičku. Maminka má v záloze ještě dvě další a chvilku hraje hru na podávání. Když ji sbírání lžiček přestane bavit, odloží je prostě do dřezu a Kristiána položí na zem. Nezlobme se na dítě proto, že využívá nově objevenou dovednost. Důležité věci (dudlík, hrneček) můžeme přivázat ke kočárku nebo k židličce. Rozbitné hračky dítěti v tomto období stejně nepatří a těm nerozbitným hození na zem nevadí. Nemusíme samozřejmě hrát hru donekonečna, můžeme hračku uklidit, nebo položit dítě na zem. Ve chvíli, kdy dítě umí slézt ze židle nebo z gauče a podat si hračku samo, pochopitelně podávat přestaneme, většina dětí velmi rychle pochopí, že tato hra už není zábavná, a přestane věci pouštět.

Kolem prvního roku dítěte je úroveň pohybových dovedností to, co je ve vývoji batolat nejvíce vidět. Rodina proto detailně sleduje a porovnává vývoj svého dítěte s dětmi okolo. Žádné dvě děti ovšem nejsou úplně stejné, dokonce ani jednovaječná dvojčata ne, a podobné srovnávání nemá žádný smysl, sami sebe tím jenom znervózníme.

Máme-li o pohybovém vývoji dítěte jakékoli pochybnosti, obraťme se na svého pediatra nebo na dětského neurologa, ale nedělejme ukvapené závěry ze sledování dětí od sousedů. Pásmo toho, co je v kterém věku „normální“ je široké. Rychlost vývoje jednotlivých dětí nám také nic podstatného neříká o jejich fyzické obratnosti ve starším věku.

Matěj začal sám chodit v osmi měsících, v devíti vylezl na židličku v koupelně, odtud na pračku a z ní chtěl skočit plavmo do vypuštěné vany.

Oproti tomu Evička se v osmi měsících teprve začala plazit, nikdy neprošla klasickou fází lezení a teprve v sedmnácti měsících začala chodit.

Dnes je oběma dětem deset let, Matěj je kluk úplně normálně pohybově zdatný, Eva je naproti tomu mimořádně pohybově nadaná a má vynikající koordinaci pohybů. Je ten typ dítěte, jemuž se daří jakákoli fyzická aktivita na první pokus.

Ukázka z knihy Pohodoví rodiče – pohodové děti (Portál)
http://obchod.portal.cz/produkt/pohodovi-rodice-pohodove-deti/