Jaká výchova je ta správná? (6 - 10 měsíců)

Německá psycholožka Heidi Kellerová již dvacet let zkoumá v mnoha zemích Asie, Afriky a Latinské Ameriky, jak rodiče vychovávají své malé děti.

Jejím cílem je nalézt fundovanou odpověď na otázku: Co mohou rodiče udělat pro to, aby svým dětem připravili optimální start do života? 

U přírodních národů v západní Africe znovu objevila něco, co u nás již téměř zaniklo: spoléhání na vlastní instinkt. Matky kamerunského kmene Nso nechodí do kursů pro rodiče, nemají k dispozici knihovnu s desítkami chytrých knížek, nenavštěvují přednášky psychologů. Řídí se svým mateřským instinktem.

V západním světě a v posledních letech i u nás se stále více prosazuje trend považovat dítě již od kojeneckého věku za svébytnou osobnost, ptát se ho na jeho názor a od prvních momentů života je vychovávat k samostatnosti. Africké matky něco takového neznají. Jejich hlavní snahou je vychovat dítě co nejrychleji tak, aby bylo prospěšné společnosti. Lidé kmene Nso žijí všichni pohromadě a jsou odkázáni na vzájemnou pomoc. Už o maličkého kojence se starají starší sourozenci, chovají ho, zatímco matka pracuje na poli. Naučí se tak již velmi záhy, jak zacházet s novorozencem. U nás je vlastní potomek často prvním kojencem, kterého novopečená matka i otec drží v rukou. Průměrný věk prvorodiček je například v Německu 30 let a trend mít první dítě kolem třicítky se projevuje i u nás.

V různých kulturách hraje odlišnou roli také fyzický kontakt. Pro kamerunské matky je velice důležitý. Podle jejich názoru se matka a dítě musejí co nejvíce dotýkat. Nosí své děti na zádech i při práci v domácnosti nebo na poli. To je podle psycholožky Heidi Kellerové velice důležité, protože bezprostřední fyzický kontakt s tělem matky dává dítěti pocit lásky, náklonnosti a bezpečí, což je důležité pro jeho psychický vývoj. Ostatně, naše pra, pra, prababičky si myslely a dělaly totéž, když si při práci na poli vázaly děti do šátku na záda nebo na bok.

Dalším důležitým aspektem je fyzická stimulace. Kamerunské matky věří, že dítě se bude cítit dobře a bude dobře růst a prospívat, když je někdo stále zvedá do náručí a všelijak s ním “cvičí”. Naproti tomu v Evropě převládá názor, že se motorické schopnosti dítěte nemůžou dobře rozvíjet, že je třeba dítě nechat, aby samo začalo s určitými pohyby, až k tomu dozraje.

Nelze samozřejmě doporučovat evropským matkám, aby začaly dělat všechno tak, jako matky v západoafrickém Kamerunu, zdůrazňuje Heidi Kellerová. Je ale dobré si uvědomit, že existuje něco, co je společné všem matkám na světě – jakýsi univerzální výchovný duch, vnitřní hlas nebo instinkt, kterému se vyplatí naslouchat. U nás se tato schopnost vytratila, a není to dobře. Měli bychom si ji znovu osvojit.

Intuici, vnitřní hlas či šestý smysl – říkejme tomu, jak chceme – se dosud nepodařilo vědecky zcela vysvětlit, podle psychologů ale souvisí s utvářením lidského mozku. Jak víme z hodin biologie, máme dvě mozkové hemisféry, levou a pravou. Ta levá je logická, racionální a analytická. V ní se odehrávají myšlenkové pochody, které mají něco společného s čísly, vzorci, řečí, písmem, plánováním a pořádkem. Pravá hemisféra mozku je tvůrčí, umělecká a spontánní, orientovaná na city.

Abychom dokázali přiměřeně reagovat, potřebujeme obě mozkové hemisféry. Již sebemenší vzruchy, emoce či citové okamžiky, stačí ke vzniku spojení, jež vyvolává neklamný „intuitivní“ pocit. Souvisí do značné míry se zkušenostmi, vnímavostí, otevřeností a senzibilitou. Je důležitým doplněním rozumu a logiky – mnohá rozhodnutí neděláme jen „hlavou“ ale právě na základě „šestého smyslu“.

Stres může přispět k tomu, že pravá a levá hemisféra dobře nespolupracují, protože je mezi nimi narušen přenos podnětů. Racionální aspekty se pak nepropojí s intuitivními. Nejlépe se intuice projevuje v uvolněném stavu. Například procházka pomůže utřídit myšlenky, ponořit se do vlastního nitra a přemýšlet. Také krátký spánek pomůže zbavit se každodenního stresu a načerpat nové síly. Pak můžeme opět naslouchat svému vnitřnímu hlasu, který nám napovídá, co je dobré a co ne.

Rodiče a dítě tvoří jednotu, u přírodních národů ještě více než u nás. Dítě vyrůstá v široké rodině, vychovávají ho všechny generace. O novorozence se stará dědeček i bratříčkové a sestřičky. Z toho bychom se měli poučit a  s využitím všech výhod, které skýtá civilizace, vytvořit miminku klidné prostředí, pocit bezpečného útočiště. Pomůže nám při tom, když se znovu naučíme poslouchat svůj vnitřní hlas, který mnohdy pomáhá učinit správné rozhodnutí.