Učíme se mluvit

Mezi čtvrtým a šestým měsícem věku začíná dítě zdvojovat slabiky a začíná používat hlasu k vyjádření spokojenosti nebo nespokojenosti. Právě toto období je předchůdcem prvních slov a dítě se jimi připravuje na mluvení. Nejprve jde o jednoslovná, často i jednoslabičná vyjádření, která mají spojitost s aktuálními situacemi (pápá, ham), osobami (táta, máma, bába), zvířaty (haf, mňau, bé) a věcmi (hop, tú). Nejde jen o pouhé pojmenovávání, slova představují celou větu, jejíž význam závisí na situaci. „Tú“ tak klidně může znamenat „koukej, mám auto“, ale také „vidím, jak jede auto“ či „pojedeme autem“, případně „slyším, jak jede auto“ a cokoli dalšího. V řeči ročního batolete jsou velmi častá citoslovce, která nahrazují slovesa: hop=házím, házej, ham=chci jíst, jím, mám hlad, pa=jdu pryč. Mezi deseti a dvanácti měsíci mluví dítě vlastním jazykem a vytváří si vlastní slova. Skutečná slova se pak objevují mezi desátým a osmnáctým měsíce. První skutečné slovo dítě obvykle vyřkne kolem svých prvních narozenin.

I když rozhodně nemá cenu nutit dítě předčasně do mluvení, nebo čehokoli jiného, můžete jeho touhu mluvit a tvořit slova přirozeně podpořit.

Jak naučit dítě mluvit?

1. Na dítě vždy mluvíme správným mluvním vzorem, nešišláme, slova nekomolíme.
2. Tempo naší řeči má být klidné, pro dítě srozumitelné.
3. Modulace naší řeči by měla být výrazná, ale ne přehnaná.
4. Po dítěti slova správně artikulačně opakujeme, nehodnotíme jeho nedostatky.
5. Umožníme dítěti sledovat při mluvení náš obličej.
6. Aktivitu střídáme s odpočinkem, dítě nepřetěžujeme zbytečně dlouhými činnostmi, dodržujeme pravidelný režim spánku a bdění.
7. Hojně si s dítětem zpíváme, říkankujeme, čteme jednoduché pohádky a příběhy, prohlížíme knížky (leporela), komentujeme činnosti, které s dítětem děláme, zapojujeme ho do aktivní komunikace při hrách.
8. Vyvarujeme se drilu. Je zakázáno používat výzvy typu „řekni“! Chuť dítěte s námi mluvit nesmí být vynucená, podporujeme jeho mluvní apetit poskytováním pozitivní zpětné vazby.