Specifické poruchy učení u dětí

Specifické poruchy učení (SPU) lze definovat jako skupinu obtíží, kterými školák trpí při čtení (dyslexie), psaní (dysgrafie), pravopisu (dysortografie) či matematických dovedností (dyskalkulie). Dále zahrnuje také potíže v rámci hudebních dovedností (dysmúzie), výtvarných schopností (dyspinxie) a v neposlední řadě také s vykonáváním manuálních úkolů (tzv. dyspraxie).

Je nutno podotknout, že tyto problémy nejsou způsobeny nedostatečnou inteligencí dítěte, ani špatným výukovým vedením, nýbrž vznikají na základě dysfunkcí centrálního nervového systému. Bývají diagnostikovány od 8 let věku, kdy je vyžadována hlubší školní práce.

Pro rodiče i samotné dítě je velmi důležité, aby byla tato porucha včas rozpoznána. A to především pro jejich uklidnění, uspokojení z vědomí, že to není jejich chyba. Děti s poruchou učení potřebují hodně lásky, podpory a trpělivosti, a to jak ze strany rodičů, tak i pedagogů. Ačkoli se velmi snaží, výsledky se nedostavují, a proto mnozí z nich trpí pocity méněcennosti. Ty se mnohdy snaží zakrývat různými provokacemi či drzostí. Poté následují výčitky, nadávky a tresty, které ještě navíc mohou u dětí vyvolat úzkost nebo deprese.

Je důležité si uvědomit, že děti s poruchami učení musí oproti „zdravým“ dětem překonávat mnoho překážek, a je proto třeba brát na tuto skutečnost ohled, a snažit se je nepřetěžovat. Budeme-li nutit takové dítě do dlouhého čtení, psaní či počítání, žádné klady nám to nepřinese. Jediným výsledkem bude únava, rezignace a nedůvěra ve vlastní schopnosti dítěte.

Jak tedy pomoci dětem se specifickými poruchami učení?

V první řadě je velmi důležité dítě podporovat, dávat mu najevo lásku a mít s ním trpělivost. Dále je nutné zavčas vyhledat odbornou pomoc, tedy speciálního pedagoga, který povede tzv. reedukaci.

Reedukace je speciální metoda práce s dítětem, která rozvíjí jeho oslabené oblasti, jež jsou příčinou jeho potíží při čtení, psaní a počítání.

Reedukace by měla probíhat individuálně, a to na základě typu, stupně závažnosti a projevů poruchy. V některých skupinách se stejnou diagnózou (např. s dyslexií) totiž mnohdy nelze volit stejný postup nápravy, neboť některé z dětí může trpět tzv. pravohemisférovou dyslexií (čtení je pomalé a těžkopádné, ale s nízkou chybovostí) a jiné levohemisférovou (čtení je rychlé, plynulé, ale s velkým počtem chyb). V některých případech nelze typ dyslexie přesně určit.

Aby byla reedukace úspěšná, je zapotřebí s dítětem začínat na úrovni, jež bezpečně zvládá, a odtud postupovat dál – využívat tzv. multisenzorický přístup, při kterém dítě zapojí co nejvíce smyslů najednou.

Pro úspěšnou nápravu je rovněž důležitá volba pedagoga, který reedukaci povede. Kromě odborných znalostí by měl mít k dítěti trpělivý a vlídný přístup, umět ho zaujmout a udržet jeho pozornost.

Výsledky reedukace

Na celkový výsledek reedukace má vliv mnoho faktorů. Kromě osobnosti dítěte, typu a stupně poruchy, je to včasnost zahájení nápravných cvičení či spolupráce rodičů.

Speciální pedagog naučí rodiče, jak mají s dítětem každý den cca 10 minut cvičit, a na kontroly pak chodí jednou za měsíc (při klasických reedukčních sezeních jedenkrát týdně). Zde odborník zjistí pokrok, jakého bylo dosaženo, a naučí rodiče nová cvičení.

Pro dosažení nejlepších výsledků je vhodné zkombinovat tato sezení a cvičení (pokud je to zapotřebí) i s doučováním, v rámci kterého se doporučuje používat velké množství pomůcek, které dětem usnadní osvojení probírané látky a udrží jejich pozornost.

Ani tato metoda ovšem nezaručí, že se dítě zbaví svých problémů zcela. U některých dojde sice ke zlepšení, ale určité potíže stále přetrvají. Důležité je vytrvat – bez každodenní práce úspěchu nedosáhnete.

Ale nezapomínejte ani dopřát dítěti čas, který bude mít jen pro sebe. Neomezujte svůj zájem o něj pouze na školní výsledky a reedukační cvičení – potřebuje cítit vaši lásku a podporu, mít pocit, že vám dokáže udělat radost. Že ho máte rádi.