Co byste měli říkat svým dětem?

1. Já ti věřím (Já v tebe věřím)

Každý potřebujeme cítit důvěru a dítě musí vědět, že nedělá všechno jenom špatně, že mu věříte. Nepodrážejte už od malička jeho sebedůvěru. To budou dělat ti ostatní. A vězte, že se vám to určitě jednou vrátí.

Jedna maminka začala tuto metodu praktikovat i u svého malého tříletého syna. I když by si mnozí mohli myslet, že je na to takové dítě ještě malé, nebylo a její „víra ve vlastní dítě“ se jí vrátila jako bumerang. Když jednou nemohla najít klíče od bytu, celá zkoušená usedla na gauč s jasnou odpovědí, že klíče prostě nenajde. V tom ji malá ručka tahá za nohavici se slovy: „Maminko, ti věřím, že je najdeš!“. Znovu se tedy zvedla na nohy a po chvilce hledání našla klíče za komodou.

2. Nikdy se nevzdávej

Nemyslete si, že jde o klišé. Tuto větou můžete dítě vzpružit, pokud se mu něco nedaří a pokud to bude řečeno i s lehce hravým tónem, trochu i odlehčíte situaci. Je třeba děti vést k dalším pokusům a nevzdávat situaci hned po prvním neúspěchu. Tuto větu můžete doplňovat a pozměňovat dle situace, například „Zkus to trochu jinak.“ Dítěti musíme srozumitelným jazykem vysvětlit, že vzdávat se nemá, ale někdy zkrátka musí zkoušet nová řešení.

3. Učení je proces

Vaše dítě by mělo vědět, že potíže a chyby jsou normální jev. Snažte se ho naučit, že kvůli malým nedostatkům nemusí ztrácet náladu. Připomínejte mu to nejen, když chyba už se stane, ale i ve chvílích blížících se důležitých událostí a závažných rozhodnutí.

4. Žádný učený z nebe nespadl

Důležité je čas od času dítku připomenout, že každý dnešní odborník nebyl takovým znalcem od samého počátku své životní pouti. Ať děti rostou s přesvědčením, že dělat chyby a propadat omylům je běžné, že se to stává. A prát se s nimi je normální. Stejně tak prohrávat je normální. Co je NEnormální, je přesvědčení, že chyby a omyly a praní se s nimi jsou permanentními životními jevy. Dítě musí chápat, že jsou pouze mostem ke zvolenému cíli, k vlastní dokonalosti.

Pomozte dítěti pochopit, že trpělivost, vytrvalost a snaha jsou mnohem důležitější než dokonalost.

5. Důležitá je zkušenost

Vysvětlete svému dítku, že si musí jít za svým, jakoukoli zkušenost brát jako poučení a vidět v ní ne porážku, ale nové možnosti vlastního „učení“ a nových cest. Prohra neznamená konec světa. Musí brát prohru jako odrazový můstek k dalšímu učení, růstu.

Mluvte s ním o tom, co se děje a vysvětlete mu, že my všichni se učíme svými chybami, propady, modřinami a oděrkami. K tomu všemu naučte své dítě shrnout každou situaci a udělat z ní závěr.

6. Jsi v bezpečí, jsi obklopen láskou a péčí

Je krajně důležité vychovávat dítě v atmosféře lásky a péče, aby se cítilo v bezpečí. Pomáhá to jeho sebedůvěře, upevňuje jeho sílu a posiluje odvahu.
Každý večer, když svůj malý poklad ukládáte ke spaní, opakujte mu, že je v bezpečí, všichni ho tu mají rádi a chrání ho, starají se o něj. Říkejte mu ta slova klidně a něžně, aby si je dítě pevně uložilo do paměti a doprovázela ho i jako dospělého, aby si na ně mohlo vzpomenout ve chvílích stresu a těžkostí.