Střídavá péče…ano či ne?

O střídavou péči neboli střídavku usiluje v posledních letech hned celá řada rodičů. Sami si totiž uvědomují, že dítě potřebuje oba rodiče a chtějí se tak vyvarovat tomu, aby z jejich dítěte vyrostl grázl. Bude ale střídavka fungovat u každého? Pro koho se hodí a pro koho naopak ne?

Absence vzoru

V minulosti se většinou svěřovaly děti po rozvodu do péče matky. Všichni si totiž mysleli, že jedině ona je schopna své dítě dobře vychovat. Jenže bohužel chlapcům v péči matky chyběl mužský vzor. Z toho by vyplývalo, že by matka měla dostat do své péče dceru. Jenže dívkám, které vyrůstaly v péči matky, pak ale neměly možnost naučit se správně jednat s muži a nějakým způsobem se k nim chovat. Takové dívky pak měli problém s výběrem partnera – neuměly si vybrat toho správného.

Mnozí navíc tvrdí, že otcové nemají o své děti zájem. V některých případech tomu tak opravdu je, ale procento takových otců je velmi malé. Spíš se jedná o to, že na takovém nezájmu nese podíl viny i bývalá partnerka či manželka. Svému dítěti třeba nechce umožňovat návštěvy u otce nebo se to snaží směřovat přes city – tzv. citové vydírání. Není divu, že takoví otcové pak svou snahu vidět své dítě víceméně vzdávají.

Naopak v dnešní době, kdy je živý pojem emancipace a feminismu, jsou muži už schopní sami se postarat o sebe i své dítě. Mnozí z nich totiž zvládají jak uklízet, tak i prát a vařit. Takže i muži jsou schopni poskytnout dítěti stejný servis jako jeho matka. Naopak některé ženy toto nezvládají, proto by pak v takových případech mohla být lepší výchova muže.

Ale jde o to, že nejlepší péče je ta, která se co nejvíce podobá rodinnému životu, ve kterém dítě žilo před rozvodem rodičů. Proto je třeba vytvořit dítěti nebo dětem po rozvodu takové prostředí, které mu nebude nijak ubližovat.

Základem je komunikace

To všechno by nasvědčovalo tomu, že je střídavá péče mnohem přínosnější. Na jednu stranu ano, ale na tu druhou… u střídavé péče je základem dobrá komunikace mezi rodiči. Bez ní střídavá péče bude mít samá negativa.

Stávají se totiž případy, že se rodiče rozejdou ve zlém a jeden z rodičů si svou nespokojenost v manželství vylévá na dítěti. Svou péči a výchovu zanedbává, nedodržuje termíny nebo si mstí i jinak. To může vést až k tomu, že se dítě může svého rodiče bát a jeho péči pak odmítá. V opačném případě se dítěti tato „nevýchova“ zalíbí a bude vyžadovat tohle i po druhém z rodičů.

Střídavá péče je tedy vhodná pro emocionálně vyzrálé páry, které se rozcházejí po vzájemné dohodě. Takový rozcházející pár je totiž schopný vytvořit takový systém péče, který bude vyhovovat oběma stranám, tak i jejich dítěti.

Nevýhoda střídavé péče

Těžší už je to s její realizací v praxi. Pokud oba rodiče dítěte zůstanou žít ve stejném místě nebo ve vzdálenosti pár kilometrů, není problém zavést třeba týdenní střídavou péči. Ale pokud se jeden z partnerů odstěhuje daleko a dělí je tak velká vzdálenost, vznikají problémy.

Přesouvat dítě neustále sem a tam je nejen technicky a časově náročné, ale velké problémy pak přináší hlavně neustálé změny školy, školky, změny prostředí i kamarádů. Zde už jde o problémy sociální. Některé dítě si tak těžko nachází nové kamarády, nemůže se s nimi pořádně vídat, protože neustále mění místo pobytu. Nemůže ani navštěvovat různé zájmové kroužky, protože by je nemohlo navštěvovat pravidelně. V takových případech je třeba hledat jiná řešení, což je pouze projevem dobré vůle rodičů, aby hlavně vycházeli vstříc svému dítěti.

A v neposlední řadě nastává i problém, jestliže jeden z rodičů zakládá další rodinu. Dítě ve střídavé péči se pak všude stává hostem, nikam nepatří, a to pak může narušit i možnost normálního fungování nové rodiny.

Co je tedy důležité pro dítě při střídavé péči?

1. V klidu s ním mluvit o tom, co by si samo přálo a snažit se jeho přání respektovat. Ale také dítěti vysvětlit, jaké přání má rodič a jaký k tomu má důvod.
2. Vysvětlit dítěti celý princip střídavé péče, všechny kladné, ale i záporné momenty, které budou nebo mohou postupně nastat.
3. Důležitá je blízkost bydlišť obou rodičů, aby to nemělo vliv na socializaci dítěte a aby nemuselo například po týdnu nebo 14-ti dnech měnit školu.
4. Umožnit návštěvy stejných kamarádů v obou fázích pobytu, u otce i matky.
5. Neumožňovat dítěti speciální výhody ani u jednoho z rodičů.
6. Učit dítě nebýt závislé na jednom rodiči a stejně tak i pěstovat pozitivní city k oběma rodičům.

Pokud se tedy stane, že se rodiče rozejdou, měli by především myslet na své ratolesti! Vše pak založit na komunikaci a na tom, že všechny neshody by měli jít stranou, když jde o jejich děti!