Jak připravit dítě na sourozence?

Co všechno se za touhle tak sladce znějící větou skrývá? Co vlastně se musí starší mnohdy prvorozené dítě naučit poté, kdy se na scéně objeví mladší sourozenec?

Opravdu toho není málo, jen považte:

• dělit se a uskrovňovat se ve svých potřebách,
• snášet nejrůznější nepříjemná omezení ve prospěch někoho, kdo tady předtím nebyl,
• přijmout fakt, že od nynějška bude většinou hodnoceno podle dosaženého výkonu, který rodiče často ženou až na hranici dokonalosti,
• přebírat zodpovědnost za druhého a pomáhat.

V tom přece tkví ta „velká rozumnost“, kterou od něho ti nejbližší požadují! Protože o tom je ta nevinně znějící, ale přece jen tak trochu zrádná věta. Tolik matek chce, aby jejich starší dítě bylo tím rozumným…

A když jí vyhoví a bude se tak chovat, všichni okolo budou mít pocit, že se úspěšně podařila přeměna z rozmazleného jedináčka na chápajícího staršího sourozence. Zvenčí to tak může vypadat, ale je to skutečně tak?

V dětském nitru se totiž může odehrávat něco naprosto odlišného. Dokud byl starší sourozenec sám, nemusel se obávat o lásku rodičů ani se o ni s někým dělit. I když zlobil a byl za to po zásluze potrestán, věděl, že se může spolehnout na to, že ho tatínek s maminkou mají rádi a že ho neodstrčí a nezavrhnou.

Přišlo-li ale další dítě, které na sebe váže nemalou pozornost dospělých členů rodiny, tento moment ztratil na jistotě. Najednou tu jsou chvíle, kdy matka věnuje svou lásku i pozornost někomu dalšímu. Petřík má mladší sestřičku Aničku a je od maminky stále žádán, aby měl pro mladší sestru pochopení.

Maminka je ve výchově důsledná, a tak se dokáže velmi rázně postavit proti Petříkovu trucovitému chování, když nechce vždy mladší sestře ustoupit a vyhovět v duchu hesla „moudřejší ustoupí“.

Posunu-li naši rodinku v čase, pak mohu předpokládat, že pokud matka své chování vůči prvorozenému synovi nepozmění, Petřík záhy pochopí, že odmlouvání a trucování k ničemu nevede, a tak zvolí cestu, která se zdá být jistější pro znovuzískání matčiny lásky. Když bude hodný, rozumný a velký chlapec, bude přijímán, obdivován a také milován. A tak se přizpůsobí.

Mladší sestra bude stále více okupovat jeho prostor, bude rozmetat vše, co si pracně vystaví, a její výpady vůči staršímu budou stále odvážnější. Ale nikdo to neuvidí, protože ta mladší zůstává stále slabší a méně rozumná, a tak si přece zasluhuje větší toleranci.

Na světě není nic, co by jí „ten hodný a rozumný chlapec“ nemohl poskytnout a co by nemohl pochopit. A tak než Petřík vyroste, stane se přeborníkem-profesionálem v přizpůsobování a naprostým outsiderem v prosazování se. A teď zvažte, zda daň, kterou bude platit dospělý Petr nemající rád konflikty a vždy se jim za každou cenu vyhýbající, není příliš vysoká a život komplikující.

Kvůli rodičovské pohodlnosti respektovat přirozené potřeby svých dětí se Petr nenaučí poznat a prosadit svá práva a nároky. Nevím, jak vy, ale já si myslím, že taková dovednost mu bude v životě setsakra chybět!