Ektopické těhotenství neboli gravidita je stav, kdy dochází k zahnízdění embrya mimo obvyklé místo v dutině děložní. Tento pojem zahrnuje i mimoděložní těhotenství, kdy dochází k zahnízdění vajíčka mimo děložní dutinu. Nejčastějším místem zahnízdění jsou vejcovody. To je označováno jako tubární gravidita. Tento druh gravidity nastává, pokud je běžný postup embrya vejcovodem zpomalen nebo zastaven. Nedostatečná šířka vejcovodu totiž nedovoluje další vývoj embrya, a proto dochází k útlaku embrya, běžně tak kolem 6. týdne těhotenství, a pak v 8. týdnu k jeho potracení.
Ektopická gravidita představuje závažný problém. Četnost výskytu se odhaduje na 1,5 až 2 % všech těhotenství. Naopak k tubární graviditě dochází až v 97 % všech těchto případů.
K řešení ektopické gravidity jsou zavedeny tři postupy – vyčkávací, chirurgický a medikamentózní.
Základem vyčkávacího postupu je sledování hodnot látek v krvi a ultrazvuková vyšetření. Přitom se vyčkává, zda dojde k samovolnému zániku tohoto těhotenství či nikoliv. Tento postup se uplatňuje pouze u některých pacientek s tubární graviditou.
V České republice je v poslední době tato možnost nahrazována dalšími dvěma postupy.
Chirurgický přístup představuje odstranění postižené části ženského reprodukčního orgánu spolu s živým či mrtvým embryem. Nejčastěji se jedná o zákrok na vejcovodech, kdy se lékař snaží šetrným postupem zachovat reprodukční schopnost ženy.
Pacientky, které podstoupily operaci vejcovodu, mají v budoucnu lepší šanci otěhotnět, ale bohužel se u nich zvyšuje i riziko vzniku nové ektopické gravidity.
Základem medikamentózního postupu je aplikace takové látky do těla matky, která ukončuje probíhající ektopické těhotenství, tedy usmrcuje embryo. Tento postup je vyloučený v případě, že se jedná o souběh dvou těhotenství.
Existují dva vzácné typy ektopické gravidity – těhotenství v dutině břišní a v jizvě po císařském řezu – u kterých je za jistých podmínek možné donosit životaschopný plod. U dalších to běžně možné není.
Ve dvou případech v minulosti se mimoděložně počaté embryo podařilo zachránit pomocí transplantace.
První transplantace proběhla u embrya zahnízděného ve vejcovodu asi v 6. týdnu těhotenství 13. září 1915 v Minnesotě. V tu dobu mělo embryo velikost zhruba od 8 do 13 mm.
Druhý případ transplantace proběhl až v roce 1980, při kterém bylo do dělohy přeneseno asi 40denní embryo. V obou případech je ve spisech uvedeno, že se jednalo o nepříliš náročný výkon, proto je tedy zvláštní, že existují pouze dva případy transplantace tohoto druhu. V současné době se matky s mimoděložním těhotenstvím posílají totiž spíš rovnou na potrat. Sami totiž o této možnosti nevědí.
Pokud jste tedy zjistila, že vaše gravidita je mimoděložní a nechcete jít na potrat, pak se na tuto možnost zeptejte svého gynekologa
Názor na tuto stránku
Líbí se | Nelíbí se |
Reklama
Komentáře k článku