Jak zabavit menší děti o prázdninách

Většina rodičů tak často řeší problém, co dětem nabídnout, kam společně jít, aby si to děti užily, ale oni sami se u toho „netrápili“. V ZOO už znáte všechna zvířata, obyčejná procházka je nuda, do dětské herny nedostanete tatínka a filmy v kině znáte už nazpaměť? Možná nemáme v plánu cestovat, ale můžeme vyzkoušet dělat na známých místech nové věci, provádět každodenní činnosti zcela novým způsobem. Dokážete se učesat druhou rukou, najíst se se zavřenýma očima, polévku jíst vidličkou, při čištění zubů stát střídavě pouze na jedné noze a mít otevřené jen jedno oko? Zkoušeli jste se někdy orientovat pouze dle pokynů svého dítěte? Dokážete mu věřit natolik, že zavřete oči a necháte se navigovat? Seznamovali jste se s okolím třeba prostřednictvím dalších vjemů jakou je např. sluch, hmat či čich? Zkoušeli jste už někdy notoricky známé prostředí třeba pozorovat kukátkem? Někdy může být opravdu zajímavé nechat na sebe prostředí působit a uvědomit si, co to s námi dělá, když postupně zjišťujeme, jak je vše vlastně jiné a zajímavé. Dívat se na věci jinak, zkoušet nové způsoby a nabízet nové pohledy na věc, učit se je pojmenovávat a popisovat, navrhovat nová řešení, to vše je pro dítě velmi důležité a pro život samotný neocenitelné. Vždyť co očekává většina zaměstnavatelů? Kreativita je většinou jedna z podmínek budoucího zaměstnavatele.

Pokud se přece jen rozhodneme vydat na nějakou delší či kratší cestu, neměli bychom zapomínat zapojovat do příprav i děti. Povídejme si s nimi o tom, kam jedeme, co a proč tam budeme dělat. Zkusme hledat ve všem nějaký smysl. Naučme se společně s dětmi pojmenovávat naše očekávání a možné obavy. Nechme dítě vypracovat seznam, co si potřebujeme na cestu vzít. Ať používá symboly a značky, klidně vše společně zapracujme do myšlenkové mapy, dítě pak může vše kontrolovat a postupně odškrtávat. A když už jsme u těch map. Co kdyby si namalovalo mapu a obrázek, jak si představuje, že to bude na dovolené vypadat? Po příjezdu může vše porovnat, doplnit, domalovat a po návratu domů můžeme společně vytvořit vzpomínkovou knihu doplněnou o fotografie a drobné předměty.
V průběhu cesty můžeme zpívat, hrát slovní a paměťové hry a aktivně pozorovat okolí – hledat souvislosti, podobnosti a rozdíly. Porovnávat předměty dle velikostí, třídit dle tvarů a barev, jednoduše počítat, hledat v okolních stavbách a věcech předměty jiné. Mohou nám neživé věci připomínat věci živé? Mohou mít lidské vlastnosti? Mohou nám vyprávět? Můžeme se jich ptát? Společně hrát hry, které děti rozvíjejí a připravují třeba na první třídu. Takovou hrou je například Akce ostrov, výjimečná stolní hra, která pomůže mladším dětem připravit se na vstup do první třídy a prvňáčkům upevnit některé dovednosti a znalosti.

Ke každé dovolené patří výlety a procházky. Stavíte s dětmi v lese domečky pro skřítky, u moře hrady z písku a na horách sněhuláky? Fajn! Proč ne? I do těchto běžných činností můžeme zapojovat drobnější aktivity, které naše děti rozvíjí. Pokud se nám však nedaří nic vymyslet, neznamená to, že jsme špatní rodiče. I při těch nejobyčejnějších denních činnostech totiž s dětmi komunikujeme a řešíme problémy. Dítě si z každé činnosti se svým rodičem odnáší do života spoustu neocenitelných zkušeností a není vždy potřeba vymýšlet něco nového, abychom s i společné chvilky užili a byli šťastni. Být spokojeni, umět se společně zasmát, nebát se zeptat a svěřit – zkrátka cítit se společně spokojeně. O to totiž jde ze všeho nejvíc, to nám poskytuje ten největší vklad do budoucna.

Zdroj: Scio, Paralelní vzdělávání