Jak často kojit?

Jedna teorie říká, že je třeba miminko kojit kdykoli, prostě jakmile zakňourá, má být přiloženo ho k prsu. Tato škola vysvětluje do detailů, proč dítěti nevadí průběžné trávení mateřského mléka.

Tento přístup je blízký zejména alternativně zaměřeným maminkám. Některé děti jsou u prsu skutečně velkou část dne a očividně to svědčí jim i matkám. Ale pak se v poradně setkám s maminkou, jejíž dítě hodně pláče navzdory častému kojení. Matka je vyčerpaná, nevyspalá a má pocit, že selhává ve své základní roli.

Přísně striktní časový režim kojení dnes už obhajuje skutečně málokdo, ale řada odborníků doporučuje kojit přece jen v určitých intervalech, pokud možno ne častěji než po dvou hodinách. Tato škola pro změnu zcela vědecky vysvětluje své doporučení dobou potřebnou na strávení dávky mléka.

Jak je vidět, v tomto případě se literaturou a doporučeními odborníků tak úplně řídit nelze. Zkuste si proto rozmyslet vy samy jako matky, který přístup vám je bližší. Zda vám skutečně nebude vadit mít dítě čtyřiadvacet hodin u sebe (protože v případě častého kojení dítě odložit manželovi nemůžete), nebo zda chcete dítě vpravit do režimu „nejdřív za dvě hodiny“. Ten vám sice umožní krátký nákup nebo kávu s kamarádkou v cukrárně za rohem, na druhou stranu od vás bude vyžadovat mnohem větší sebekázeň, co se týče dodržování režimu miminka. Nejhorší variantou pro dítě je kombinace obou extrémních forem.

Matka odchází z porodnice s rozhodnutím kojit „kdykoli a kdekoli“. Dítě je plačtivé, prs ho obvykle neuklidní. Tenze rodičů se stupňuje, jednoho dne se maminka ocitne na pokraji sil a rozhodne se „krmit po třech hodinách – když to tak může dělat švagrová, náš Pepíček to vydrží taky“. Proběhne několik plačtivých dnů, možná ne o tolik plačtivějších, než byly ty předchozí, ale maminka na křik dítěte reaguje ještě citlivěji, protože se cítí provinile, že mu odepřela prs. Pak to nevydrží a opět se na pár dní vrátí k metodě „u prsu stále“. Celý cyklus se opakuje. Je dost možné, že Pepíček pláče prostě proto, že je plačtivé a dráždivé miminko a že to se způsobem kojení úplně nesouvisí. Ale velké výkyvy v chování rodičů mohou jeho plačtivost ještě zesílit.

Kojení má z pohledu dítěte i jiný než vyživovací a citový úkol. Cílem je jednoduše „udržet“ maminku v dohledu a neumožnit jí odejít od mrňouska na příliš dlouhou dobu. Pro přežití lidského mláděte je fyzická vazba s matkou nezbytná. Máma je jediná osoba, kterou dítě zná hned po narození, velmi rychle si zafixuje její vůni, už z dělohy zná její hlas a tlukot srdce. S dalšími svými dospělými se seznamuje postupně, ale máma je jeho už dávno před narozením.

Do novorozenecké poradny přichází samotný tatínek s třítýdenní holčičkou. Maminka jela něco vyřizovat na druhý konec města. V tomto věku dítě ještě nemá zažitý pravidelný rytmus krmení a není dobré od něj odcházet na delší dobu než na hodinu nebo dvě.

Ukázka z knihy Pohodoví rodiče – pohodové děti (Portál)
http://obchod.portal.cz/produkt/pohodovi-rodice-pohodove-deti/