Je mé dítě autista? Jak to poznám?

Je naprosto jasné, že každá z nás má o své ratolesti velké obavy a mnohdy to s nimi třeba i přehání. Ale co když jsou některé z nich oprávněné? Není lepší se na ně raději informovat a ujistit se, že je s vaším potomkem vše v pořádku? Zejména v některých případech totiž nemusí být příznaky zcela jasné a vy si je tak můžete mylně vyložit. A na co si tedy dávat pozor v případě, že máte podezření, že vaše dítko trpí autismem? Jaké jsou příznaky a jak mu případně co nejvíce pomoci?

Příznaky autismu

U každého dítěte se samozřejmě autismus projevuje trošku jinak. Ale na co nejvíce byste se měla zaměřit? V jakých oblastech se tato „choroba“ projevuje nejvýrazněji?

V první řadě se jedná o oblast sociálního vývoje – tedy v oblasti sociální integrace a chování, dále o způsob komunikace či například o specifika v oblasti her. To v reálu znamená, že vaše dítko například nenavazuje s ostatními oční kontakt, působí odtažitě, dává přednost samotě před společností, nerado se mazlí, mnohdy se také příliš uzavírá „do sebe“, a především je zvyklé na stálé a neměnné prostředí. Velmi často ho pak také fascinují věci, jež jsou ostatními opomíjeny a nejsou v jejich centru pozornosti.

Dosti časté jsou pak u něj rovněž sklony k snadnému rozptylování, tělesná neobratnost, impulzivní jak tělesné, tak i verbální jednání, potíže při učení se novým věcem, abnormálně nízký či vysoký stupeň aktivity, opožděný vývoj řeči či motorických schopností apod.

Řeč a sluch

Nejvíce napovědět, zda se jedná u vašeho potomka právě o autismus, může právě způsob jejich komunikace. Děti trpící touto poruchou totiž bývají buď málomluvné a činí jim velké obtíže poskládat slova do vět (a větám ostatních porozumět), nebo naopak mluví až příliš, ovšem mluvou připomínající dospělého člověka.

Pokud tedy vaše ratolest ještě i ve věku 3 let neovládá řeč, nebo naopak mluví téměř jako vy, případně v pozdějším věku vede neustále monolog na své oblíbené téma a neumí udržet běžnou konverzaci, je to známka toho, že by se mohlo jednat právě o tento problém.

Navíc byste měla zbystřit i v případě, že na svém dítěti pozorujete, že je pro něj daleko více přirozenější komunikace jinými prostředky, než je hovor, například prostřednictvím obrázků, posunků nebo písmem. I to je totiž typické právě pro tyto děti.

Co se týká sluchu, i v této oblasti lze zpozorovat jisté příznaky, které by mohly poukazovat na tuto chorobu. A sice například to, že se vám vaše ratolest dívá při hovoru častěji na ústa než do očí (to lze vidět už u dětí kolem 2 let věku). To totiž může znamenat, že se snaží vyhledat spojitost mezi pohybem vašich úst a řečí, což není u „zdravých“ dětí samozřejmě běžné.

Jak pomoci?

Varovných signálů tedy existuje celá řada, ovšem je jasné, že leckterá z maminek bude vidět příznaky ve všem, nebo naopak si to nebude chtít jen tak připustit a bude doufat, že se všechno ještě zlepší.

Je sice možné, že se to zlepší, zejména u malých dětí nelze brát všechny příznaky definitivně, ale přesto určitě neuškodí se zajít poradit s někým zkušeným. Nejhorší totiž bývá, jak sama jistě dobře víte, nejistota. Navíc pokud se toto podezření potvrdí, je nutné, abyste vy i ostatní změnili přístup, s jakým k dítěti přistupujete. Jedině tak mu můžete co nejvíce pomoci. A čím dříve, tím lépe.

Ačkoliv je totiž autismus závažná vrozená choroba mentálního vývoje, která je nevyléčitelná, přesto můžete dětem touto chorobou trpícím mnoho věcí usnadnit. A to především tak, že jim nebudete příliš zasahovat do systému, jak mají uspořádány své hračky a nebudete jim měnit a rušit jejich prostředí. Takové změny totiž tyto děti nesou velmi nelibě a silně je rozruší.

Dále je pak zapotřebí, abyste s nimi měla trpělivost a netrestala je zbytečně za věci, které samy nemohou ovlivnit, například za různé slovní „výbuchy“. I ty jsou totiž průvodním jevem této choroby.

Určitě to tedy pro vás nebude ze začátku jednoduché, začít se chovat k vaší ratolesti jinak, spoustu věcí tolerovat apod., ale pokud se této rutinně naučíte, uvidíte, že i tak si se svým potomkem nějakou tu legraci užijete. A kdo ví, třeba vás právě ten váš bude jedním z těch géniů, kteří se z takto postižených dětí mnohdy „vyklubou“