U většiny dětí se zánět středního ucha rozvine v důsledku nachlazení. A tomu nelze leckdy zabránit. Co je ale důvodem, že jím trpí převážně právě ti nejmenší? Zejména nad nimi nám totiž málem puká srdce, když je vidíme, jak trpí – jak usedavě brečí a drží se za ouško – a my nevíme, jak jim co nejrychleji ulevit.
Důvodem, proč je výskyt této nemoci nejvyšší právě u dětí v kojeneckém a batolecím věku, je v prvé řadě nedostatečně vyvinutá imunita, a s tím spojená častější virová onemocnění horních cest dýchacích. Další příčinou je pak ještě zcela nevyvinutá Eustachova trubice, která spojuje nosohltan a střední ucho. U takto malých dětí je totiž kratší a má jiný tvar, tudíž zatím stále neplní stoprocentně svou ochrannou funkci. Infekce z nosohltanu se tak velmi snadno dostane touto cestou do středouší, kde dojde k zánětu sliznice, nahromadí se zde hlen nebo hnis a bubínek se tak začne rozpínat. A právě toto napnutí pak vyvolává silné bolesti.
Ptáte se, jak poznáte, že váš potomek pravděpodobně trpí právě tímto zánětem? U větších dětí je to relativně snadné – ty si většinou dovedou samy určit místo bolesti. Ovšem horší je to u dětí malých. U nich je zapotřebí pozorovat, zda kromě nachlazení a teploty, které bývají průvodním jevem tohoto onemocnění, nedochází například i k výtoku z ucha (vytéká žlutavá tekutina nebo hnis), či si vaše ratolest s pláčem nesahá na ouška. Další indicií, že se může jednat právě o toto onemocnění, pak může být i to, že je dítě neklidné, nespí či trpí nechutenstvím.
Jestliže máte podezření, že vaše děťátko prokazuje jisté příznaky zánětu středního ucha, vezměte dítě raději na vyšetření. Lékař si pomocí otoskopu prohlédne vnější zvukovod a zjistí změny na ušním bubínku. U hnisavého zánětu pak případně bubínek nařízne, a tím hnis uvolní. To přinese vašemu potomku rychlou úlevu. Pokud by se totiž stalo, že dítěti bubínek praskne sám, prakticky vždycky mu zůstane nějaká ta jizvička. A to může v budoucnu vést i k jeho špatné funkci, a potažmo i k poruše sluchu.
Možnosti léčby zánětu středního ucha závisí především na věku dítěte a závažnosti onemocnění. Pokud je zánět v počátečním stádiu, tzn., že je bubínek prozatím vpáčený, postačí pravděpodobně pouze nosní kapky, které udrží nos průchodný, a sníží tak možnost rozšíření infekce do ucha, a analgetické kapky do ucha, které poslouží ke zmírnění bolesti. V případě, kdy je však zánět již rozvinutý a hnisavý (bubínek je již zanícený a vyklenutý), léčí se to již chirurgicky. A to právě propíchnutím ušního bubínku speciální jehlou. Poté se rovněž nasadí nosní kapky, které v kombinaci s antibiotiky zajistí správnou léčbu.
Ačkoliv je toto velmi běžné onemocnění, kterému nelze úplně zabránit, a jež se vám s největší pravděpodobností asi nevyhne, existují určitá opatření, kterými můžete riziko tohoto onemocnění alespoň částečně eliminovat.
Pravděpodobnost, že vaši ratolest postihne tato nepříjemná událost, totiž můžete snížit například tím, že:
A ještě jedna rada na závěr, milé maminky. Pokud můžete, kojte své děti! Díky mateřskému mléku totiž vaše dítko získává větší odolnost vůči infekcím dýchacích cest, a tím pádem i před takovou strastí, jakou je právě bolest ucha….
Názor na tuto stránku
Líbí se | Nelíbí se |
Reklama
Komentáře k článku


