Skupinová hra pro děti od 10 let
Sedneme si ke stolu (nebo k ohni). Každý dostane čistý bílý papír (u ohně i podložku, aby se dobře kreslilo) a tužku. Následně vybereme dobrovolníka. Tomu dáme do ruky papír s nějakým těžším obrazcem (můžou to být třeba nějaké čáry podle pravítka nebo cokoliv jiného). Dobrovolník si stoupne k ostatním zády a začne popisovat obrázek.
Mluví jen ten popisující! Nikdo jiný!! (Např.: Papír je na výšku. Vlevo nahoře úplně v rohu je kolečko o průměru 3 cm, od něj směrem doprava navazuje vodorovná čára asi doprostřed strany, atd...)
Ostatní pak na papír zapisují to, co slyšeli. Je neuvěřitelné, co z toho potom vznikne. Místo sněhulákovi koule stojící na trávě s trojúhelníčkovými kytičkami nebo místo kapříka z hranatými šupinami vznikne jakési cosi, co se opravdu nedá identifikovat.
Na této hře je dobře vidět, jak se špatně vyjadřujeme a jak často ani nevnímáme podstatné věci (že je to kolečko vlevo a ne kostička vpravo)...
Hru ještě můžeme obohatit tím, že vybereme druhého dobrovolníka, ten dostane papír s jednodušším obrazcem (např. obličej tvořený elipsami, čtverečky, trojúhelníčky atd. vytvořený například v programu „Kreslení“ ) a stojí čelem k ostatním.
Když všichni dokreslí, nebo když kreslící si sám stopne (protože je to moc dlouhé), můžeme se zeptat popisujícího, jak se mu popisovalo, jestli s tím měl problémy atd. První (otočený zády a popisující těžší obrazec) určitě řekne, že se mu popisovalo špatně, určitě už proto, že na ostatní neviděl.
Druhému se to bude zdát lehčí. Viděl, jak všichni kreslí, mohl počkat s popisováním atd...
Jak je vidět, děti si na této hře zkoušejí komunikaci oproštěnou o svůj další důležitý smysl, kterým je zrak, a dále se zdokonalují v popisu a vyjadřování.
Názor na tuto stránku
Líbí se | Nelíbí se |
Reklama
Komentáře k článku